… takže pro dnešek:
Velmi nabitý povánoční den, že?
Postupně si procházím události posledních pár týdnů. Vlastně mne nejvíc zaujalo pojetí vstupu ČR do Schengenského prostoru s úžasným prolnutím na oslavy “sameťáčku“, kdy se komentářová přestřelka velmi často zvrhla až do extrémů typu souhlas s “zabij komunistu – posílíš mír“.
Heslo, i když míněno jako parafráze, které se v článku opěvující svobodu ohání zabíjením vyznavačů ideologie s níž nesouhlasím, je protimluv. V moderní společnosti se trestá smrtí jen velmi zřídka, někde vůbec ne, ale nikdy za vyznávané názory. V tom právě spočívá ta změna, která se údajně měla odehrát onoho listopadového dne.
Rozšíření Schengenského prostoru je svým způsobem dalším dějstvím sametové revoluce. Tehdy jsme opravdu vykročili do Evropy a nyní, 18 let po startu, jsme zase o kousek dál.
Ovšem je třeba si uvědomit, že za tím vším stojí i jiné daleko silnější hnací síly, než svoboda, pravda a láska. A to jsou síly ekonomické, tržní, hmotné, přízemně materialistické. Dovolte mi připomenout, že idea jednotné Evropy byla odstartována v 50. letech 20. století čistě obchodními dohodami jako ESUO, ESVO, EHS, EuroAtom. Stará dobrá Evropa si uvědomila, že hranice v širším slova smyslu brání rychlé a efektivní poválečné rekonvalescenci, jestli nechce hrát v dějinách modré planety druhé (třetí, …) housle za ekonomikou Spojených Států musí velmi rychle najít lék. Lékem je vytvoření silného ekonomického celku bez vnitřních bariér, se společnou měnou, společnou zahraniční politikou apod. Spojené Státy Evropské. Rozšíření Schengenského prostoru je právě jednou z etap bourání vnitřních bariér.
Bude-li celý proces úspěšný, čeká nás v budoucnu svět rozdělený do tří zájmových sfér:
- obě Ameriky (zajímavé, jak si poradí s integrací Kuby a Bolívie)
- Evropa a znovu kolonizovaná Afrika
- střední východ (nevěřím v úspěch misí v Iráku a Afghánistánu) a Asie.
Pro srovnání, přečtěte si román George Orwella 1984.
Naschledanou v komentářích.
