Jedná se samozřejmě o přeřek. Ovšem o přeřek dvojitý. Jiří Kokmotos zaměnil Ministerstvo vnitra za Ministerstvo zdravotnictví (stále ještě doznívá poplatkové šílenství) a hned na to Jan Pokorný věznice za vesnice. Takže Ministerstvo vnitra bude financovat polostátní věznice. To už dává smysl

Oba moderátoři vše uvedli na pravou míru a ze situace profesionálně vybruslili. Připomnělo mi to vousatý vtip, tuším že z šedesátéhoosmého:

Titulek v tisku:
Hanzelka upálil Husáka v Kostelci!

Druhý den
Oprava:

• Nebyl to Hanzelka ale Zikmund
• Ne Husáka ale Husa
• Ne v Kostelci ale v Kostnici

Bavil jsem se.

Praha – Manažeři energetického gigantu ČEZ se rozhodli vybrat si své odměny v podobě akcií vlastní firmy.

Něco málo přes miliardu. Konkrétní čísla nejsou důležitá. Nezpochybňuji ani nárok vedení ČEZu na tyto peníze. Zadání úkolu splnili – tržní hodnotu firmy skutečně několikanásobně zvýšili. Zpochybňuji ale způsob, kterým toho dosáhli se souhlasem státu coby většinového akcionáře firmy (přes 60% akcií).

ČEZ je monopol. A umí v tom chodit. Jak jinak by mohl na jedné straně zdražovat a na druhé vykazovat miliardové zisky? Tyto zisky jsou právě motorem, který žene cenu akcií vzhůru. A co dělá stát? Jak chrání zájmy občana – spotřebitele elektrické energie? Nijak a nebo špatně. My všichni platíme víc a víc. Dobře se má ČEZ … a kdo ještě?

Šéf společnosti – Martin Roman – sáhl po všech svých zbylých opcích a celkově si tak přijde podle aktuálního kurzu na 677 milionů. Již dříve oznámil, že sto milionů věnuje na rozvoj soukromého gymnázia.

Zmiňované soukromé gymnázium je První obnovené reálné gymnázium, o.p.s., ředitel Mgr. Václav Klaus mladší. Druhý syn současného prezidenta působí v ČEZu na pozici manažera. První dáma Lívie Klausová byla v letech 1994 – 1998 členkou dozorčí rady společnosti.

Je možné, že klan Klausových stojí za selháním státu coby zástupcem zájmu obyvatel v řídících orgánech ČEZu? Je 577 milionů úplatek pro JUDr. Martina Romana za mlčení? Nebo 60% akcií nestačí nevýkonnému státnímu aparátu k prosazení zájmu voličů? Je zájmem voličů růst ceny akcií ČEZu, aby se dal v budoucnu lépe prodat?

Tak jako tak, všichni spotřebitelé elektrické energie si platí svého vlastního špičkového manažera. Řekněte, jaký z toho máte pocit?

Uvedené citace pocházejí ze serveru aktualne.cz

• kolik miliard vteklo do zdravotnictví a už je nikdo neviděl
• kterak je/není nejlepší řešení převést nemocnice na akciovky
• o stávkových pohotovostech nebohých lékařů a lékárníků
• o masovém úprku lékařů a zdravotnického personálu do zahraničí za vyššími výdělky
• …

Zdravotnictví je v krizi (stejně jako jiné státní sektory – školství, armáda, policie …). Na vině ovšem není vláda modrá nebo červená. Jednotliví ministři mají tak krátkou životnost, že se sotva naučí kam si na ministerstvu odskočit a už jsou střídáni. Základním problémem je pojetí financování. Zdrojem příjmů jsou platby zdravotního pojištění, které platíme všichni ze svých mezd a zisků. A výdaje? Teď to bude zajímavé …

Naše zdravotnictví neví, jestli se má profilovat jako firma/odvětví založené na tržních principech, nebo jako státem řízený neziskový sektor. Pro tržní pojetí hovoří fakt, že u nás působí řada zdravotních pojišťoven, nabízející to či ono. Zákazníku – paciente – občane, vyber si právě mne, já jsem nejlepší.

První vada na tržní kráse je fakt, že neexistuje zákonná možnost se této hry neúčastnit. Neplacení zdravotního pojištění je trestný čin. Modelová situace: každý měsíc si na výplatní pásce přečtete, kolik jste odvedli peněz na zdravotní pojištění. Když však jdete k lékaři, marně bušíte na dveře jeho ordinace. Na těch dveřích se totiž dočtete, že z důvodu pozdních plateb od pojišťoven vstoupil ten onen lékař do stávky.

Vada druhá je diskriminační povaha zdravotního pojištění. Výše platby je odvozena z výše platu. Kdo má větší plat, platí více a naopak. Službu od zdravotnictví dostanou stejnou. Platový rasismus.

Třetí vadou je velmi významný podíl Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP), která má skoro výhradní monopol. Nízká platební morálka VZP při proplácení úkonů lékařům i lékárnám je známý neduh. Zapříčinil několik již zmiňovaných stávkových pohotovostí i stávek samotných. Neduh však léta v tichosti tolerovaný, jelikož co do velikosti nemá VZP přiměřeného „sparing partnera“ ze strany lékařů, lékárníků ani pacientů. Není žalobce – není soudce.

Čtvrtým prohřeškem proti tržním mechanizmům je vyhláška ministerstva zdravotnictví o maximálních cenách léků a úhradách pojišťoven. Tímto ministerstvo stanovuje kolik maximálně pacient doplatí.

Princip fungování zdravotnictví je kočkopes, od každého trochu. Jako celek neefektivní.

Každá významnější pojišťovna má vcelku honosné sídlo a síť poboček. Lékárny jsou moderně vybaveny, platy lékárníků zajímavé. Nevěřím tvrzení, že lékaři u nás strádají. Peníze totiž ve zdravotnictví jsou. Nejsou ale používány ve prospěch pacienta (nepočítám několikaminutový pobyt v luxusní ordinaci, kde se pacient možná cítí dobře). Peníze přitékající do zdravotnictví se elegantně změní v zisk subjektů v sektoru podnikajících. A pacient? Ten se dozví, že

• plýtvá léky
• že často marodí a/nebo chodí k lékaři zbytečně (že by za to mohl systém nemocenských dávek se nepřipouští)
• …

… a tak si opět připlatí. Nefunkčnost systému je v důsledku opět připsána na pacientův účet. Hippokratovy ideje o poslání lékařů pomáhat nemocným jsou zaprodány zisku. Zbývá už jen stanovit kurz; 30 stříbrných = 30, 60 nebo 90 Korun českých?

Pokaždé když utrácíte ve vašem oblíbeném hypermarketu, volíte o sto šest. Volíte jaký výrobek se bude dál vyrábět, dovážet, vyvíjet nebo třeba i pašovat. Každá utracená koruna je volebním hlasem pro produkt a výrobce se podle toho zařídí.

Podobné je to i obráceně. Volební program je produkt. Výrobek, který si buď koupíte nebo necháte ležet na krámě. Záleží jen na tom, jak se vám líbí jeho barva, jak se necháte ovlivnit předvolební reklamou a sliby a jestli vám chutná guláš. A výrobce-politik dá za reklamu nehorázný balík peněz …

Jediným rozdílem je přístup k neutraceným hlasům. Neodvolené peníze vám zůstanou – co neutratíte za rohlíky, můžete investovat do LCD televize, počkat na rohlíky zítřejší nebo prostě skočit ke konkurenci. Neutracené volební hlasy si ale do matrace neuložíte. Tyto hlasy se stejným dílem rozpočítají mezi vítěze voleb. Takový hlas už není váš. Odevzdejte do urny nebo zapomeňte.

Zajímavé, při opravdových volbách nemáme právo říci:
„Ne děkuji, opravdu jsem si nevybral. Pojďme jinam.“
Žijeme v době kompromisů, taková je demokracie. Ale o tom až příště.

Taky vaše auto běhá po lese a kouří?

• atentát na Benazir Bhuttovou (info v angličtině) – 16 + 1 mrtvých, 56 zraněných, velmi napínavá situace v Pákistánu před námi
• zemřel zpěvák, herec a showman Karel Černoch – po více než ročním boji s rakovinou
  
• vrah střílející na řidiče Sazky se zřejmě spletl
• opět se opili a postříleli myslivci

Velmi nabitý povánoční den, že?

Postupně si procházím události posledních pár týdnů. Vlastně mne nejvíc zaujalo pojetí vstupu ČR do Schengenského prostoru s úžasným prolnutím na oslavy „sameťáčku„, kdy se komentářová přestřelka velmi často zvrhla až do extrémů typu souhlas s „zabij komunistu – posílíš mír„.
Heslo, i když míněno jako parafráze, které se v článku opěvující svobodu ohání zabíjením vyznavačů ideologie s níž nesouhlasím, je protimluv. V moderní společnosti se trestá smrtí jen velmi zřídka, někde vůbec ne, ale nikdy za vyznávané názory. V tom právě spočívá ta změna, která se údajně měla odehrát onoho listopadového dne.

Rozšíření Schengenského prostoru je svým způsobem dalším dějstvím sametové revoluce. Tehdy jsme opravdu vykročili do Evropy a nyní, 18 let po startu, jsme zase o kousek dál.
Ovšem je třeba si uvědomit, že za tím vším stojí i jiné daleko silnější hnací síly, než svoboda, pravda a láska. A to jsou síly ekonomické, tržní, hmotné, přízemně materialistické. Dovolte mi připomenout, že idea jednotné Evropy byla odstartována v 50. letech 20. století čistě obchodními dohodami jako ESUO, ESVO, EHS, EuroAtom. Stará dobrá Evropa si uvědomila, že hranice v širším slova smyslu brání rychlé a efektivní poválečné rekonvalescenci, jestli nechce hrát v dějinách modré planety druhé (třetí, …) housle za ekonomikou Spojených Států musí velmi rychle najít lék. Lékem je vytvoření silného ekonomického celku bez vnitřních bariér, se společnou měnou, společnou zahraniční politikou apod. Spojené Státy Evropské. Rozšíření Schengenského prostoru je právě jednou z etap bourání vnitřních bariér.

Bude-li celý proces úspěšný, čeká nás v budoucnu svět rozdělený do tří zájmových sfér:

• obě Ameriky (zajímavé, jak si poradí s integrací Kuby a Bolívie)
• Evropa a znovu kolonizovaná Afrika
• střední východ (nevěřím v úspěch misí v Iráku a Afghánistánu) a Asie.

Pro srovnání, přečtěte si román George Orwella 1984.

Naschledanou v komentářích.